Je Vaše dítě tiché? Nemá moc kamarádů? Nezdraví?

Když jsem byla malá, tak jsem chodila od 3 let od školky. Navštěvovala jsem kroužky. A stále jsem tichá, stydlivá, navazovat přátelství.

Návštěvy

Jako malá jsem většinou, když jsme šli s mamkou k někomu na návštěvu, jsem seděla s ní. Nešla jsem si hrát s dalšími dětmi. Nevěděla jsem si hrát s ostatními. Měla jsem pouze období asi do 10 let, kdy jsem si s dětmi hrála. Pak jsem asi dospěla nebo aspoň byla intelektuálně výš než mi vrstevníci. Nechci říct, že jsem byla génius, ale dělat stejné věci jako mí vrstevníci mi přislo většinou trapné. Občas jsem taky udělala nějakou blbost, ale většinou jsem jen seděla s mamkou a poslouchala. Možná to bylo tím, že mé sestřenice a bratranci byli všichni aspoň o 10 let starší nebo bydleli ode mě daleko. A já si i kvůli tomu k nim pořádně nikdy nenašla vztah.

Základní škola

Na základní škole jsem naštěstí měla skvělou třídu, kde jsem byla oblíbencem třídy. Hodně tomu pomohlo i to, že jsem vyrůstala na vesnici a naše třída byla hodně malá. Začínalo nás 9 a končilo 13. Obvykle jsem se více skamarádila s těmi novými „přírůstky“, kteří vlastně byli na začátku slabší, tak to pro mě asi bylo výhodnější.

Ze základní školy mám také svou nejlepší kamarádku, která mimochodem byla taky jeden z nových přírůstků.

Základní školu jsem si docela užila, nebýt jednoho učitele, který způsobil psychické problémy více dětem, ale o tom možná někdy jindy.

Zdravení lidí na ulici

Ovšem mimo školu to bylo horší. Má stydlivost mi způsobovala problémy. Nedokázala jsem pozdravit lidi na ulici, což je na vesnici problém. Přestože jsem byla učená zdravit, tak když už jsem to dokázala vyslovit, tak se mi sevřelo hrdlo a tento pozdrav nešel slyšet. Na vesnici se pak o mě vyprávělo, že jsem nevychované dítě, které neumí zdravit. Což mi teda vůbec nepomáhalo.

Rodina

Jak jsem již psala, že s bratranci a sestřenicemi jsem neměla blízký vztah. Rodinné oslavy byly pro mě hrůzné, protože jsem zase seděla blízko mamky a jenom jedla, protože jsem se neměla s kým bavit. Kvůli tomu, že jsem nemluvila, tak o mě rodina říkala, že jsem nevychovaná. Dítě, které nemluví a sedí v koutě je nevychované??? Asi podle některých lidí ano. To samé říkali i o mém brachovi, který má od mala problémy i s jídlem a kvůli tomu, že od mala není jedlík, byl pro ně nevychované dítě.

Zájmové kroužky

Se zájmovými kroužky jsem měla také docela problém. Chodila jsem do folklórního souboru, na flétnu či do výtvarky. Ovšem například nástup do výtvarky byl pro mě složitý. Začala jsem zde chodit až v 10 letech, protože zde začal chodit můj brácha. Sice jsem chodila do jiné hodiny. Ze začátku jsem zde zvládla chodit jen kvůli tomu, že jsem věděla, že to stojí mé rodiče dost peněz. Ovšem být zde se staršími dětmi, kromě jedné mé spolužačky mě děsilo. Cítila jsem se s nimi nesvá, jak se staršími, tak mladšími. Nerozuměla jsem jim. Nakonec jsem to zvládla a jsem za ty 4 roky vděčná.

Horší pro mě byla francouzština. Zamilovala jsem se do Francie a se svou nejlepší kamarádkou jsem se přihlásila na francouzštinu do vedlejšího města. Ale nakonec jsem zde byla jen párkrát, učitelka mi nevyhovovala, tak jsem zapomněla i co jsem už uměla, ale hlavně. Nedokázala jsem dojet autobusem. Doprava byla pro mě obrovský problém. Co řeknu řidiči jsem si musela opakovat několikrát před nástupem do autobusu. Pak abych to řekla dostatečně nahlas, aby mě slyšel. Aby po mě neřval, že nemám přesně drobné.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Follow Me!